top of page
Vyhledat
  • Obrázek autoraLove Boa Vista z.s.

KONTEJNER I. kapitola II.



Když jsme 27.srpna v Předboji zaplombovali naložený kontejner směr Boa Vista, byl to neuvěřitelný pocit. Dokázali jsme to!!!

Předcházela tomu hromada emailů, telefonátů a zařizování, námořní přeprava pro mě do té doby byla španělská vesnice (i když ty znám mnohem lépe!), ale díky Andrejce Pekárkové a jejím kolegyním z Airsea, které mi celý proces vysvětlily a trpělivě odpovídaly na všechny dotazy, jsem to nakonec zvládla. Abych nic nepodcenila, spojila jsem se s ředitelkou celníků na Boa Vistě ověřila si, jak musí být krabice popsané, zda jsou potřeba nějaká potvrzení k zasílaným potravinám, zda se mohou dovážet léky a pod. S klidným vědomím jsem tedy odeslala kontejner s tím, že vše je připraveno v souladu s předpisy a nebude žádný zádrhel u proclení a převzetí kontejneru.

Kontejner čekala původně měsíční plavba přes Hamburg na Kapverdy, z nějakých logistických důvodů se kontejner zasekl cca 10dní na Gibraltaru a posléze ještě na Santiagu, takže na Boa Vistu doplul 14. října.

Původní plán byl, že manžel vyčká na Boa Vistě na kontejner, postará se o distribuci, a pak vyrazí za mnou do Evropy, nakonec ale vše dopadlo úplně jinak a já seděla v letadle směr Boa Vista.

Vzhledem ke covidovým opatřením mě čekala cesta, která dohromady trvala bezmála třicet hodin Praha-Frankfurt-Lisabon-Praia-Boa Vista. Upřímně, létání miluji a jako bývalé letušce jsou mi letiště a letadla velmi blízká, a po osmiměsíční nucené pauze jsem si cestu užívala. Co pro mě bylo poprvé, byla úplně prázdná letiště, zavřené obchody a restaurace a všudypřítomné ukazování negativního PCR testu.

Když jsem konečně vystoupila na Boa Vistě, cítila jsem obrovský vděk, že se to podařilo, že tady mohu být..

Poté, co kontejner opustil Hamburg a já dostala vývozní dokumenty, začala jsem prostřednictvím mé partnerské organizace na Boa Vistě řešit proclení a potvrzení seznamu léků místní „zdravotní policií“. Jako už mnohokrát covid zkomplikoval naše životy, zaúřadoval i teď! Kapverdská vláda začátkem září, pravděpodobně v reakci na nějaké pofidérně dovezené „fake“ léky a dezinfekční prostředky, zpřísnila legislativu na dovoz léků. Potvrzení již nemohla vydávat místní „zdravotní policie“, ale seznam léků musel být zaslán na místní „Státní ústav pro kontrolu léčiv“. Řekla jsem si nevadí, než kontejner dopluje, bude vyřízeno.. ó jak jsem se mýlila!!!

Ve zkratce – náš kontejner, jakožto charitu, bylo třeba na základě žádosti vyjmout z daňové a celní povinnosti, ale protože kontejner obsahoval léky, museli jsme mít povolení místního SUKLu, aby mohlo být dokončeno toto vyjmutí a aby nám mohl být obsah kontejneru vydán. Když Vám řeknu, že doteď přesně zpaměti vím, kolik a jakých léků, v jaké lékové formě, koncentraci a s jakými účinnými látkami, bylo v kontejneru, těžko mi to uvěříte  Stahování obrázků léků z internetu, stahování a překládání příbalových letáků, vyplnění milionpěti tabulek a žádostí a komunikace s místními úřady mi zabíralo každý den mnoho hodin práce a věnovala jsem tomu opravdu hodně moc úsilí. Když najednou bylo prvního prosince, dala jsem si vnitřní cíl, že prostě kontejner do Vánoc dostanu, protože chci udělat dětem hezké Vánoce. A tak jsem úsilí ještě více znásobila. Manžel už měl alergii, kdykoliv mě viděl přicházet s telefonem a žádostí, aby znovu zavolal na místní SUKL, protože Kapverďané rozhodně nejsou tak urputní jako já. Pokud jim někdo řekne zavolejte za 14 dní, zavolají za 14 dní a když jim řeknou, ať zavolají znovu za 14 dní, ještě poděkují a popřejí hezký den.. Tohle jsem nedokázala přijmout, prostě, my jsme splnili vše, tak nám koukejte dát razítko, protože děti na Vánoce prostě dostanou dárky a basta! Tehdy jsem pochopila, že kapverdské „NO STRESS“ není volba, ale východisko. Byrokracie je tu šílená a Kapverďané smíření s tím, že to prostě nejde změnit.. ale to mě ještě neznali  Tušila jsem, že po nás bude chtít jak rejdař tak místní operátor přístavu nějaké poplatky, i proto jsem do akce zapojila našeho kapverdského kamaráda právníka, ujistil mě, že s extra poplatky nebude problém, protože vláda uděluje výjimky pro charitu. Po skoro dvou a půl měsících jsme se domohli toho, že SUKL nám vydal potvrzení, že už od nás má vše, co potřebuje a že zahajuje proces, tedy že nám může být vydán obsah kontejneru – je 22.prosince

Manžel rychle organizuje auto na převoz, pomocníky na vykládku a spěcháme do přístavu. Celník přebírá veškerou dokumentaci a já rozesmátá od ucha k uchu cupitám za ním směrem ke kontejneru. Celník předává papíry strejdovi s ještěrkou, který nám má kontejner předat a strejda praví, že nám chybí jedno razítko. Vracíme se zpět do kanceláře, kde nám sdělí, že musíme uhradit parkovné  za kontejner téměř 700euro. Volám právníkovi a po hodinové výměně názorů odcházíme domů, bez kontejneru, s odeslanou žádostí o prominutí poplatků na Santiago (hlavní ostrov).

Je 23. prosince, od rána telefonujeme na všechny strany, tlačíme, co to jde, ale v 17hodin je mi jasné, že dnes už nic nezmůžeme. Na Kapverdách se na Štědrý den ještě dopoledne pracuje, nevzdávala jsem tedy naději, že bychom mohli ještě kontejner dostat ven. V 15hodin už je mi jasné, že letos Štědrý den místním dětem nezpříjemníme... jdu to rozdýchat na pláž, nabrat sílu a energii z oceánu.. vím, že jsme udělali maximum, ale i tak je mi to moc líto..

29.prosince!!!! přichází zpráva, že dostaneme slevu na poplatek 50%, pořád je to 350euro, ale vzhledem k tomu, že jsou v kontejneru i potraviny, nechci dalšími administrativními průtahy riskovat jejich expiraci.

Jedeme tedy znovu do přístavu uhradit poplatek a znovu si to nakročíme s celníkem směrem ke kontejneru, znovu potkáme strejdu s ještěrkou a ten nám sdělí, že kontejner si odvézt nesmíme, protože nemáme souhlas rejdaře a že ten bude chtít taky něco zaplatit..

Snažíme se spojit s kanceláří rejdaře, kde ovšem zastihneme jen paní, která nemá kompetence toto rozhodnout a kolega bude až následující den. Opět tedy odcházíme s nepořízenou..

30. prosince telefonuje právník, že se spojil se zástupcem rejdaře a že si můžeme kontejner vyzvednout, ale papír na to dostaneme až po novém roce. I právníkem se vypravíme do přístavu, kde si s rejdařem ještě jednou zavoláme, aby potvrdil informaci úředníkům a potřetí vyrážíme vstříc ke kontejneru a potřetí potkáváme strejdu v ještěrce – bez papíru ani ránu.. To už se i celník naštve a řekne, ať si tam ten kontejner nechá, ale že jeho obsah si prostě dneska odvezeme. Sháníme tedy jiné auto a kluky na pomoc s přeložením a jako zázrakem jsou všichni do 15ti minut na místě. Když obřími kleštěmi stříháme plombu, ukápne mi slza dojetí a myslím v tu chvíli na Vás všechny, kteří jste pomohli kontejner naplnit a dostat ho sem!

Náklaďák je úplně plný včetně kabiny, musíme tedy povolat ještě jedno auto a zbytek narveme do osobáku a vyrážíme do Bofareiry do skladu. Za poskytnutí a bezplatné využití skladu mnohokrát děkujeme Costovi!!! Každý, kdo měl zrovna volné ruce, pomáhá vyložit kontejner, a tak máme před setměním hotovo. Jsem vyčerpaná, ale šťastná!

Od mého příjezdu jsme vytvářeli seznamy lidí, kterým je třeba pomoci v Sal Rei. Naši přátelé v Bofareiře, Povoaçao Velha a Rabilu nám zase pomohli zmapovat situaci v jejich městečkách, a tak se v dalších dnech můžeme vrhnout na přípravu balíčků pro rodiny, které pomoc nejvíce potřebují a zase pociťuji vděk, za tu možnost, za to, že mám kolem sebe tolik skvělých a štědrých lidí, kteří nezakrývají oči před neštěstím jiných..

DĚKUJI!!!!

72 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


Příspěvek: Blog2_Post
bottom of page